Psaní je má terapie. Ve své tělesné, psychické a mentální neschopnosti zvládám jen to jediné. Přesto se teď nevyznám ani slovech. Deprese, úzkosti, nespavost, fóbie, obsese, schizoafektivní porucha, smíšená porucha osobnosti, postraumatická stresová porucha. Nevyznám se sama v sobě, skrze psaní se snažím pochopit. Avšak přítomnost definuje hlavně únava a vyčerpání na straně jedné, na druhé pak přehlcenost, mentální dezorganizace, neschopnost koncentrace. ADHD, poruchy pozornosti, které znám léta, už jsem přestala ovládat, mé poruchy teď ovládají mě. Pohlcují mě emoce, moji přítomnost i mé texty. Je jich až příliš, textů, slov, emocí, bludů, myšlenek. Motám se v kruhu nepochopení, a tak se ve svých 44 letech vracím na začátek – jako dítě svých rodičů. Hledám (se).

První porucha v mém vývoji vznikla ještě před narozením. Jednou ze zhruba půl milionu případů se v rané fázi těhotenství jedno dvojče, tzv. parazitické dvojče, přestane vyvíjet a druhé je pohltí. Že jsem se neměla narodit sama jsem zjistila až v mých dvaceti letech. Večer jsem v křečích skončila na pohotovosti, ráno na operačním sále. Z břicha mi odebrali ono dvojče, dermoid už prorostlý do střev. Z nemocnice jsem si naopak odnesla panický strach z lékařů. Po 20 letech jsem pak svým strachům čelila znovu, tentokrát na onkologii. Onkologická diagnóza odstartovala nejtěžší rok mého života. Namísto klidu se dostavili démoni z dětství, syndrom týraného dítěte. Extrémní stres probudil dávná traumata, postraumatický stresový syndrom. Těžké deprese, úzkosti a poruchy osobnosti se předvádějí v maximální míře, na hranici psychózy se objevují náznaky schizofrenie. Mé dny sytí pocity bezmoci, únava a vyčerpání. Svět kolem, můj život i hlava, ve všem mám zmatek. A tak hledám, skrze psaní hledám teorii pro praxi života. Snažím se pochopit. Hledám pochopení.

Životní ztráta? Akutní menopauza po operativním odebrání vaječníků (totální hysteroktomii)? Stres vyvolaný onkologickou diagnózou, vážnou nemocí a faktickým ohrožením života? Traumata z dětství, které tíhou stresu a nejistoty ovládla mysl a vracejí mě do pozice malého zraněného dítěte? Už toho bylo moc. Už je všeho až příliš. Příliš potíží, příliš myšlenek, příliš zmatků. Příliš smutku a žalu, úzkostí a strachů, příliš deprese, chaosu a poruch. Nechápu, co že se to všechno děje. Realita mi začala unikat. Klasická psychiatrie nepomáhá. Nevyznám se sama v sobě. Nevím kudy kam. A tak začínám od začátku, od dětství, jako dítě svých rodičů, dospělý, kterého vrací zpět vývojové trauma, syndrom týraného dítěte.

Píšu, píšu celý život, nikdy neodeslané dopisy, zprávy nikomu a všem. I z onkologie, z cesty k uzdravení mám zápisky, ale vrší se na ně nová psaní tak, jak se objevují nové překážky ke zdolání. A síly už došly, nedaří se. Nedaří se vymanit ze svých bludných kruhů a všudypřítomného chaosu, zorientovat se ve svých vlastních myšlenkách či slovech, dát dohromady plánované knihy. Chybí energie i mentální kapacita, hlavní slovo má únava. Moc toho nezvládám, ale stále píšu.

Psaní je má terapie, léty osvědčená, zatím jediná, která mi vyhovuje, ale stále doufám, že se to změní, stále hledám nové možnosti. Bude to ketaminová terapie, psilocybin, psychadelika? Klasická psychiatrie a její antidepresiva se neosvědčila, a tak hledám dál. Hledám pochopení. Primárně hledám lék na zlomenou duši dítěte, která ovládá dospělého, hledám protilátky k pocitům jako bezmoc, vina, nedostatečnost.

Pokouším se pochopit, co se děje. Nutně se potřebuji zorientovat v nepřehledných zákoutích života a mysli, a tak píšu. Skrze psaní snad mohu být užitečná všem, kteří se stejně jako já snaží najít pochopení, kteří se snaží porozumět tomuto světu i sám sobě, když

• život definuje trauma a PSTD, psychický kolaps,
• bojují s vážnou diagnózou, ale i základní existenční nejistotou,
• omezeni vlastní neschopností a zranitelností čelí soukolí ničivého systému s absencí laskavosti a pochopení, na pokraji sil se musí prát s nezvladatelnými překážkami byrokracie,
• vládnou pocity bezmoci a tíživé nejistoty, permanentní stres, vyčerpání, chronická únava, nespavost definující dny, měsíce, roky, 
• naplno pociťují vyhoření i vlastní poruchy osobnosti jako ADHD, OCD…
• svírají je hluboké deprese a úzkosti, bolest těla i duše,
• počítají životní ztráty, ztratili životního společníka, největší oporu.

Hledám (se). Hledám teorii pro praxi života, pro sebe i pro jiné.

O WEBU: Vyhoření, totální vyčerpání, chronická únava, stres, vážná nemoc, akutní menopauza, deprese a úzkosti, životní ztráta a hluboký smutek, žal, anhedonie, trauma z dětství, psychické poruchy, schizofrenie, schizoafektivní porucha, poruchy osobnosti, ADHD, OCD, neurastenie, nejnáročnější životní zkoušky a výzvy? Drásající existenční nejistota, permanentní nároky nedovolující klid, koncentrovaná krutá bolest vedoucí až ke zhroucení psychiky. Dítě svých rodičů hledá jak dál. Hledá se. Hledá pochopení. Hledá jiné, kteří vyznávají v pochopení a vydali se na cestu sebepoznání, aby mohli skutečně vyrůst.

O MNĚ: Hledám cestu, cestu k uzdravení. Otevírám brány (sebe)poznání, klíčem je praktická psychologie, psychologie traumatu a psaní. Psaní je má terapie. Prostřednictvím psaní hledám teorii pro praxi života. A předkládám ji všem, kteří chtějí konečně vyrůst a dospět, vrátit se k sobě a vydat se na cestu životem bez zátěže minulosti.

Tato platforma je otevřená všem, co hledají, mají otevřenou mysl a srdce. Jako dítě svých rodičů vítám všechny děti, dospělé děti i rodiče, kteří se chtějí oprostit od negativních vzorců a tíhy traumat minulosti, aby si zajistili budoucnost a přítomnost prožívanou s lehkostí. Vítám všechny tipy, osvědčené návody a metody, zkušenosti a příběhy. Otevírám prostor pro sdílení a různé formy spolupráce. Věřím ve spojení. Prvotní kontakt zajišťuje email hledase@ditesvychrodicu.cz, živé spojení představují sociální sítě.