V PASTI NESCHOPNOSTI
Odpočinek, klid, prostor pro sebe, pro uzdravení. Nejde to. Není možnost, jak to zařídit. Chceš jen ten klid, ale i ten něco stojí. A ty už nemáš nic, nemáš sílu, jen únavu a bolest. Stav totálního vyčerpání, vyhoření. Jsi v pasti vlastní neschopnosti, jsi reálně neschopná – pracovně, mentálně, fyzicky. Jsi neschopná zvládat vlastní život. Realita se mění ve výčitky. Přiznání nestačí. „Už nemůžu,“ voláš do ticha, nikoho to nezajímá.
Zoufalství? Jeho dno se stále prohlubuje. Život už je příliš těžký. Svět je příliš komplikovaný. Jeho nároky už jsou příliš vysoké, nezvladatelné. Jakékoliv nároky, tlak a stres přisypávají další sůl do tvé rozervané mysli. Nefunguje hlava ani tělo. Tvůj život definuje vyčerpání. Únava a bolest plní dny. Neúnavné jsou jen myšlenky, které rotují hlavou ve dne v noci. Jako by už ani nebyly tvé, sama sebe nepoznáváš. Možná je to ta menopauza, hormony, které po odebrání vaječníků rázem zmizely. Zmizelo vše, čeho by se dalo chytit. Máš za sebou nejtěžší rok života, který odstartovala onko diagnóza. A na dohled není nic.
Je ti přes 40 let. Za celý život sis nedokázala vytvořit domov, bezpečné zázemí. Stále nemáš oporu v rodině, není nikdo, o koho by se dalo opřít. Jsi svobodná, bez dětí. Jsi sama, tvou rodinou jsou zvířata. Ve chvílích dobrých i zlých byli při tobě – kočky a pes, ryzí láska a radost. Už se nechceš vracet k sebedestrukci, která ovládla tvůj život, a přece se stále vracejí dávná traumata z dětství. A kupí se na ně traumata nová.
Onkologie nebylo to nejhorší. Peklo přišlo pak
Extrémní stres spojený s vážnou nemocí znovu otevřel staré rány. Probudila se hluboko do duše zarytá traumata z minulosti, aby ovládla přítomnost.
Neschopnost dostala nový rozměr. Paletu emocí a obav zatemnil smutek, stesk, hluboký žal ze životní ztráty. Vlastní omezení tě ničí, plyne z nich chaos, ve kterém se sama ztrácíš. Topíš se ve svých kruzích. Tápeš. Hledáš cestu ven, ale ona neschopnost vše zatemňuje. Nedovoluje ti vidět jakýkoliv náznak světla. Všechno se ti hroutí jako domeček z karet. Chybí pevné základy.
Hledáš se, hledáš klid, místo, kde ti bude konečně dobře, kde si odpočineš a znovu se probudíš do života. Hledáš pocit bezpečí a jistoty, hledáš domov, který jsi nikdy neměla.
.
HLEDÁ SE. TO DÍTĚ SE HLEDÁ.
Marná snaha najít prostor pro sebe, pro zotavení. Nemáš ho. Není. Jsi jako to malé bezbranné dítě, které je schoulené ve své bolesti, zraněné a zklamané. Na dosah není žádná vřelá náruč, péče ani útěcha. Stres tě zahání do kouta, kde se marně snažíš najít nějaký pocit bezpečí. Znovu se v tobě probouzí programy naučené v dětství. Psycholožka diagnostikuje syndrom týraného dítěte, završuje kupu duševních potíží, pod kterou jsi uvízla. Uvědomuješ si své bludné kruhy, ale vymanit se z nich nedaří. Už chybí i síla ovládat vlastní mysl. Sama se nedokážeš pohnout z místa. Neschopnost tě definuje až příliš. Jsi v pasti toho zraněného dítěte, které nedosáhne na hřejivou náruč. Není, nikdy tady pro tebe nebyla. Třeseš se strachy a zimou. A tak se upínáš k náznaku naděje.
Vyčerpání, chronická únava, toxický stres, vážná nemoc, životní ztráta, hluboký smutek, trauma z dětství, psychické poruchy, ADHD, OCD, neurastenie, anhedonie, náročné životní zkoušky a opakující se životní výzvy? Hledám cestu, cestu k uzdravení, jako dítě svých rodičů. Otevírám brány (sebe)poznání, klíčem je praktická psychologie, psychologie traumatu a psaní. Psaní je má terapie. Prostřednictvím psaní hledám teorii pro praxi života. A předkládám ji všem, kteří chtějí konečně vyrůst a dospět, vrátit se k sobě a vydat se na cestu životem bez zátěže minulosti.
Akutní menopauza po operativním odebrání vaječníků (totální hysteroktomii)? Stres vyvolaný onkologickou diagnózou, vážnou nemocí a faktickým ohrožením života? Životní ztráta? Traumata z dětství, které tíhou stresu a nejistoty ovládla mysl a vracejí mě do pozice malého zraněného dítěte? Za poslední rok toho bylo až příliš. Příliš potíží, příliš myšlenek, příliš zmatků. Trápí mě tolik problémů, že se mi nedaří je ani definovat, nechápu, co že se to všechno děje. Realita mi začala unikat. Klasická psychiatrie nepomáhá. Nevyznám se sama v sobě. Nevím kudy kam. A tak začínám od začátku, od dětství, jako dítě svých rodičů, dospělý, kterého vrací zpět vývojové trauma, syndrom týraného dítěte.
První porucha v mém vývoji vznikla ještě před narozením. Stane se asi jednou z půl milionu případů. V rané fázi těhotenství se jedno dvojče, tzv. parazitické dvojče, přestane vyvíjet a druhé je pohltí. Že jsem se neměla narodit sama jsem zjistila až v mých dvaceti letech. Večer jsem v křečích skončila na pohotovosti, ráno na sále. Z břicha mi odebrali ono dvojče, vývojovou cystu, dermoid už prorostlý do střev. Z nemocnice jsem si naopak odnesla panickou hrůzu z lékařů, syndrom bílého pláště. Po dvaceti letech jsem svým strachům čelila znovu, tentokrát na onkologii. Onkologická diagnóza odstartovala nejtěžší rok mého života.
Píšu, píšu celý život, nikdy neodeslané dopisy, zprávy nikomu a všem. I z onkologie, z cesty k uzdravení mám zápisky, ale vrší se na ně nová psaní tak, jak se objevují nové překážky ke zdolání. A síly už došly, nedaří se. Nedaří se vymanit ze svých bludných kruhů a všudypřítomného chaosu, zorientovat se ve svých vlastních myšlenkách či slovech, dát dohromady plánované knihy. Chybí energie i mentální kapacita, hlavní slovo má únava. Moc toho nezvládám, ale stále píšu. Psaní je má terapie, léty osvědčená, zatím jediná, která mi vyhovuje, ale to se snad brzy změní. Klasická psychiatrie se neosvědčila, a tak hledám, primárně lék na zlomenou duši dítěte, která ovládá dospělého, protilátky k pocitům jako bezmoc, vina, nedostatečnost.
Tato platforma je otevřená. Vítáme všechny děti svých rodičů, dospělé děti i rodiče, kteří se chtějí oprostit od negativních vzorců a tíhy traumat minulosti, aby si zajistili budoucnost a přítomnost prožívanou s lehkostí. Vítáme všechny tipy, osvědčené návody a metody, zkušenosti a příběhy. Jsme otevření sdílení a různým formám spolupráce. Věříme ve spojení. Prvotní kontakt zajišťuje email tady@ditesvychrodicu.cz, živé spojení představují sociální sítě.